Národní přírodní památka Váté písky

Zhruba 60 metrů široký a 5,5 km dlouhý pás bezlesých písčin táhnoucí se po obou stranách železniční trati mezi stanicemi Rohatec a Bzenec-Přívoz patří k nejohroženějším stanovištím ve střední Evropě. Lokalita je bohatá na vzácné pískomilné druhy rostlin a živočichů.

Původně bezlesé travnaté území by lo před 9 – 12 tisíci lety, na konci doby ledové, postupně pokryto písky, které sem byly naváty silnými větry z teras nedaleké řeky Moravy. Vytvořily se tak 10 až 30 metrů silné nánosy písku.

Přes nehostinné půdní podmínky vznikl na píscích porost dubových lesů. Během 18. století lidé kácením lesů a následnou pastvou písek uvolnili, písečné duny se rozšiřovaly a docházelo k písečným bouřím. Místu se tak mezi lidmi začalo říkat Moravská Sahara.

Velkovévoda Vilém II. nechal v roce 1823 provést odhad bzeneckého panství, které později koupil pro svou manželku hraběnku Reichenbachovou. Odhad provedl německý lesník Jan Bedřich Bechtel, který se na panství po jeho zakoupení stal nadlesním. Jeho zásluhou došlo k obnově zpustošených bzeneckých lesů, kdy od roku 1825 začal pusté písčiny vhodně osazovat borovicemi.

Přes počáteční nezdary se dobře osvědčila metoda polaření – využívání lesní půdy k pěstování zemědělských plodin. Spolu se sazenicemi borovic byly pěstovány i brambory, čímž se zlepšila kvalita půdy a také podmínky pro další růst borovic. Díky jeho rozvážné a vytrvalé práci se během 25 let podařilo obnovit lesy na ploše 3.377 ha a vylepšit je na ploše 4.751 ha.

K uchování dnešního pásu nezalesněných písčin došlo z ryze praktických důvodů. Po obou stranách železniční trati z Vídně do Krakova se muselo v minulosti udržovat protipožární pásmo, aby jiskry z projíždějících parních lokomotiv nezpůsobovaly požáry.

Pro obnovu míst s obnaženým pískem jsou husté porosty se třtinou shrnovány a odváženy. Vhodné je i občasné mechanické narušení, například pojezdem těžké techniky.

Na území, pro které je typický nedostatek vody, kde dochází k velkým teplotním rozdílům a půda je tu chudá na živiny, mohou přežít jen velmi odolné rostliny a živočichové. Váté písky se staly domovem vzácných druhů, které se jinde jen tak nevyskytují. Např. kavyl písečný – tráva, která zaujme dlouhými chlupatými „vousy“, nebo naše největší ještěrka zelená - samečci měří i 40 centimetrů.

• NPP vyhlášeno v roce 1990
• později zařazeno také mezi Evropsky významné lokality