Bzenecká mariánská pouť

V Pamětech města Bzence P. Josefa Hanáka se dočteme:
„Původ bzenecké pouti je zastřen mlhami minulosti. Koná se každoročně velmi okázale.“

O původu bzenecké pouti se tedy neví nic určitého, jsme odkázáni jen na pověsti a písně opěvující tyto pověsti:

Bzenčané chodívali na pouť na svatý Hostýn a na zpáteční cestě se vraceli domů lesem zvaným Háj. Les byl tehdy velmi rozsáhlý. V tomto lese předzpěvák začal vždy zpívat Píseň k P. Marii bzenecké, a starší poutníci ukazovali mladším místo, kde stával dub, na němž visel obraz P. Marie. Pověst vypravuje, že od onoho místa se rozléhal silný pláč. Voják, který v lese zabloudil, šel po hlase, až došel k dubu a viděl, jak P. Maria na obraze pláče. Spěchal to tedy oznámit Bzenčanům. Několik jich přišlo a přeneslo obraz P. Marie do Bzence. Ale obraz zmizel a octl se opět na dubu. Přinesli ho tedy po druhé do Bzence, ale obraz se vrátil zase na dub na své místo. Tehdy uviděli lidé od uherských hranic nad Bzencem neobyčejnou zář, že se domnívali, že město hoří. Když se zvěst o tom donesla do Bzence, vypravili se Bzenčané s velikým průvodem a družičkami a slavnostně přinesli obraz Panny Marie z dubu do farního kostela a upevnili ho nad hlavním oltářem. Obraz již zůstal v kostele. Zbožní Bzenčané klekávali před obrazem, uctívali P. Marii, podivuhodným způsobem k nim přinesenou, a P. Maria se jim odměnila mnohými zázraky, především zázraky uzdravení.

„Ach, jak šťastné Bzenec město, šťastná hora, přední háj – požehnané jest to místo, ten všechen bzenecký kraj“, tak zní slova prastaré písně našich předků k P. Marii bzenecké.
(podle brožury „Úcta P. Marie bzenecké a původ její“ od faráře Ferdinanda Břeského)