Historie a současnost vinařství ve Bzenci

Vinice ve Bzenci jsou doloženy již ve středověku. Bzenecké víno brzy získalo velký ohlas v dalekém okolí a bzenecké vinice náležely k předním vinicím v království, což lákalo i mnohé osoby (včetně osob z předních šlechtických rodů) z jiných končin ke koupi vinohradu ve Bzenci.  Díky věhlasu bzeneckých vinic se vinohradnictví brzy stalo hlavním zaměřením a zaměstnáním obyvatel Bzence.

Za třicetileté války vinařství díky válečným útrapám hodně utrpělo a nějaký čas znovu trvalo než se jej podařilo obnovit, protože lidskou sílu v prvé řadě vázala obnova polí v okolí města. Získat vinohrad do své péče v této době nebylo nijak těžké, protože na obnově zpustlých vinic mělo zájem jak město tak vrchnost. Proto byly vinice dávány v užívání jen za drobný peníz a někdy dokonce zadarmo.

Značná velikost vinic ve Bzenci byla dána také tím, že město mělo právo na svůj vlastní šenk vína a bzenečtí měšťané směli čtyřikrát ročně šenkovat svá vína, z toho dvakrát po čtrnácti dnech a dvakrát po čtyřech týdnech. To znamenalo, že každý obyvatel města, kterému zde patřili vinice, směl v tuto dobu svobodně prodávat své víno, což se nejčastěji uskutečňovalo ve sklepích či lisovnách, ale také i v průjezdech domů nebo jejich obytných místnostech. Šenkovní místa byla označena věncem z vinné révy a doba prodeje byla v létě do desíti hodin večer a v zimě pak do devíti hodin.

Vinohrady měli svou vlastní správu s úředníky a řídili se tzv. horenským právem, které bylo ještě z doby předhusitské, upravené jen o jiné druhy postihů za přestupky proti němu. Tímto právem se musel řídit každý, kdo zde držel vinice. Horenský soud zasedal dvakrát v roce – v dubnu v neděli následující po sv. Jiřím a v srpnu v neděli po nebo před sv. Vavřincem. Samotná ochrana vinic a dohlížení nad dodržováním horenského práva připadla tzv. hotařům (hlídačům). V prosazování horenského práva měli hotaři rozsáhlé pravomoci včetně použití zbraně, ale to jen v případě nezbytně nutných, jinak vždy měli svázaného prohřešníka předvést před purkmistra nebo jeho konšely, aby ti podle práva rozhodli o jeho potrestání. Brát do rukou spravedlnost a viníka zlynčovat na místě jim bylo pod vysokými tresty zakázáno.

Služba hotařům začínala po zarážení hory, což byl starý zvyk, kdy se na sv. Vavřince vztyčil na Starém hradě a Kněží hoře prapor s víchou na znamení, že vstup do vinic je všem bez rozdílu až do doby sklizně hroznů zakázán. Zarážení hory provázela i velká slavnost, která začínala ranní bohoslužbou v kapli sv. Floriána. Poté se v odpoledních hodinách odebral průvod od radnice, v jehož čele šel perkmistr s konšely na Starý hrad, kde bylo pro zúčastněné přichystáno občerstvení s hudbou.

Původní bzenecké sklepy tzv. plže byly vykrouženy v prašnici s lisovnami v jejich přední části. Předsklepí bylo postaveno z cihel a tvořilo malý domek, kterému se říkalo „búda“ a bylo poměrně prostorné. Kromě lisu a jiných nástrojů potřebných k lisování a sklepnímu hospodaření v nich byly i lavice a stoly. 

Koncem 18. století započal velký úpadek vinařství ve Bzenci a okolí. Ten byl důsledkem klesání spotřeby vína u obyčejných lidí, které bylo dáno čím dál větší masovou oblibou kořalky a piva jejichž výroba neustále stoupala. Hodně vinic bylo v průběhu 19. století přeměněno v pole nebo bylo úplně zrušeno. Situaci nepomohla také poměrně častá malá úroda nebo úroda vína horší kvality. Čím dále více Bzenčanů se tedy přiklánělo k pěstování zeleniny a vinaření opouštěli.

Jediným, kdo udržoval své vinice ve větší míře, byl bzenecký velkostatek (transformovaný majetek vrchnosti po roce 1848). V druhé polovině 19. století dokonce i zakládal nové vinice a za působení ředitele Františka Schwarzmanna začal s výrobou šumivého vína , které si brzy získalo světovou známost. V prvním desetiletí dvacátého století však velkostatek začal vinice pronajímat, likvidovat a měnit v pole. Jedinými pěstiteli vín ve Bzenci zůstali zemědělci a česká vinařská škola, která roku 1899 zřizovala nové vinice.

Po první světové válce se začalo bzenecké vinařství a vinohradnictví opět probouzet k životu. Velké oblibě se těšila Bzenecká lipka, která získala mnohé ocenění na výstavách v Madridu, Bruselu, Vídni v Londýně a mnoha dalších. O ní napsal i slavný básník Adolf Heyduk, že jiná vína se jí rovnat nemohou.

V roce 1921 vzniklo v Hodoníně vinařsko-ovocnické družstvo, které přesídlilo do Bzence poté, co byl do funkce ředitele jmenován Miroslav Skula. Družstvo se zařadilo mezi úspěšné vinařské firmy na našem území s obchodním zastoupením i v Rakousku u vídeňské firmy Nechwila a také s filiálkami v Praze, Hradci Králové, Moravské Ostravě, Zlíně, Znojmě, Velkých Pavlovicích, Příměticích a Hustopečích. Další pobočkou byl Pezinok na Slovensku, kde družstvo postavilo vlastní lisovny. V roce 1938 se družstvu podařila výhodná koupě budovy bzeneckého zámku včetně rozsáhlých sklepů a získala tak nové prostory pro výrobu a reprezentaci. Zámecké sklepy byly upraveny na sklady vína a zámecké budovy na lisovny, provozovny a kanceláře družstva. 

V roce 1949 proběhlo znárodnění vinařského družstva, v roce 1953 se stalo národním podnikem – Slovácké vinařské závody v Bzenci. Postupně se zvyšoval objem výroby a v roce 1954 došlo i k obnově výroby šumivého vína pod značkou Chateaux Bzenec, které se nejdříve vyrábělo pouze bílé a od roku 1960 i červené. V roce 1968 již bzenecký závod patřil pod Moravské vinařské závody, n. p., Mikulov a patřili k němu provozovny v Ostravě a v Mutěnicích. V roce 1981 měl Bzenecký závod spolu s provozovnami 404 zaměstnanců. 

Drobní pěstitelé byli vesměs sdruženi ve Svazu zahrádkářů a byly mezi nimi oblíbeny k pěstování především tato vína: bzenecká lipka, slovácký rubín, zlatý hrozen, sylvánské zelené, ale také mnoho jiných. O jejich šikovnosti a píli svědčí fakt, že jejich vína získávala vysoká hodnocení na všech výstavách vín v regionu.

V roce 1991 se Moravské vinařské závody rozpadly na několik státních podniků. Bzenecký závod se v roce 1992 transformoval na akciovou společností s názvem Víno Bzenec, která se koncem devadesátých let dostala do konkurzu. 

zdroj: www.starybzenec.cz

• vinařská oblast Morava
• vinařská podoblast Slovácká
• viniční tratě: Novosady - Starý hrad - Prostřední hory - Kněží hora - Horní hory - Hašneky - Zadní hora
• nejvíce zastoupené odrůdy: z bílých Ryzlink Rýnský, Rulandské bílé a Müller Thurgau, z červených Frankovka